Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Honzou Šmídem nejen o zimní údržbě běžeckých v tratí Lužických horách

16. 3. 2017

1. Hory a Novoborsko nebyly vždycky spojené s běžkaři. Odkdy se tu vůbec píše tradice tohoto sportu a s kolika kilometry tratí jste začínali?

Tradice běžeckého lyžování se v Lužických horách začala psát hluboko v 60. a 70. letech minulého století, kdy vznikaly první organizované lyžařské akce a závody. Tehdy to ještě bylo v rámci TJ Jiskra Polevsko. Historie závodů jako Lužická 30 a Polevská lyže - dříve Zlatá lyže Lužických hor - se začala psát na konci 70. let. V té době na Polevsku ještě žádná technika nebyla a tratě závodů se upravovaly tak, že ji před závodem projelo pár předjezdců. Až na konci roku 1985 se pořídil první skútr.   To Buran ruské výroby. S pravidelnou údržbou tratí se začalo na začátku 90. let, tehdy to bylo nějakých 10-15 km po trase závodů a na Kočárovce, dnes to je neuvěřitelných 110 km. Ale neupravuje už pouze Ski Polevsko, ale i další subjekty. V Lužických horách nyní kromě nás tratě upravuje ještě obec Okrouhlá, obec Prysk, pan Reiter, pan Horák nebo město Cvikov.

2. Kolik má váš oddíl členů? Kolik je mezi nimi dětí? Účastníte se i jiných závodů než na vašich tratích a jak se vám na nich dařilo?

Ski Polevsko má v současnosti kolem 30 členů, z nichž 10 je dětí. Dětský oddíl se transformoval především pod biatlonový oddíl KB Kamenický Šenov. Naši dospělí členové se pravidelně účastní např. Jizerské 50 či Krušnohorské 30. Z toho vyplývá, že nám jde hlavně o účast, než o nějaké výsledky na předních místech :)

3. Čím se vlastně běžkařské tratě upravují? Změnila se nějak technika za poslední desítky let?

U nás v Lužických horách upravujeme tratě především sněžnými skútry, což je dáno hlavně tím, že cesty jsou úzké a projede zde spíše skútr. Proto jsou tratě určené hlavně na klasiku. Podstata zůstala stejná, tedy že se za skútr připojí válec a řezačka a tím se upravuje či "řeže" stopa. Ovšem dnešní moderní stroje se nedají srovnat se starými burany. Jeden z nich u nás ještě jezdí - v Novém Boru na ovále a cyklostezce a je to takový veterán. Buran žere jako tank, ujede pár okruhů a musí se opět tankovat, často se skútru musí pomáhat tím, že se do kopce tlačí, startuje se ručně. Současná moderní technika, tedy skútry zn. Lynx, která byla pořízena v rámci projektu Zažít vrcholy díky Svazku obcí Novoborska, se s těmi starými nedá srovnávat - čtyřtaktní motor, nízká spotřeba, jednodušší ovládání a vyšší výkon. A k tomu nové válce a zařízení na úpravu stop, se kterým se dá upravit i okruh pro skate. S kolečkem na bruslení v okolí Polevského vrchu a vleku nám občas vypomáhá rolba od polevských vlekařů. Takovým naším tajným snem je malá rolba, kterou bychom mohli upravovat polevské tratě.

4. Kolik taková zimní údržba ročně stojí?

Závisí to na sněhových podmínkách, je to v řádech desítek tisíc za část, kterou udržuje Ski Polevsko. Rozpočet na zimní údržbu pro celé Lužické hory je pak kolem dvě stě tisíc, což při současné zimě stačit zřejmě nebude. Běžecké lyžování podporuje kromě obcí sdružených do Svazku obcí Novoborska také Liberecký kraj a řada sponzorů z řad firem i jednotlivců. V roce 2014 byl ukončen projet Zažít vrcholy, díky němuž mohla být za podpory obcí z Novoborska a peněž z EU pořízena technika na údržbu či nové zázemí na Jeldičné.

5. Vy pořádáte řadu masových akcí, namátkou třeba Polevskou lyži, Historickou lyži , Lužickou třicítku, Lyžařský sprint a další. Liší se nějak od sebe? Která je nejoblíbenější?

Naše akce bych masovými úplně nenazýval. Jsou určené pro širokou veřejnost, důraz klademe na děti, mladé a rodiny. Místo masovosti sázíme na rodinnou atmosféru. Většina běžkařů a sportovců se mezi sebou zná. Jsem ale rád, když na závody dorazí i běžkaři např. z Liberce, Jablonce nebo Teplic. Jsou pak překvapeni, že běžkovat se dá nejen v Jizerkách, ale i u nás v okolí Polevska a že máme v Lužických horách krásné tratě. O každé akci by se dalo mluvit dlouho. Lužická 30 a Polevská lyže jsou vytrvalostní závody, z nichž Lužická 30 - nejtěžší závod v Lužických horách je na organizaci nejnáročnější, co do přípravy tratě, tak i zabezpečení organizátorů na startu a v cíli i podél trati. Lyžařský sprint jsme letos uspořádali v Novém Boru po 3 letech a i přes nepřízeň počasí se závod povedl, trať byla skvěle připravená a na cyklistický ovál dorazilo kolem 80 závodníků a řada diváků z města. Ještě bych podotknul, že všichni jsme pořadatelé - dobrovolníci a pořádáme závody ve svém volném čase.

6. Pozvete čtenáře na nějakou nejbližší?

 Nejbližší akcí je Historická lyže. Je takovou třešničkou na dortu, ukončení sezóny. Tento recesistický závod se koná v rámci novoborského masopustu v duchu karnevalu. Nandáme práskačky, ze skříně a z půdy vytáhneme staré oblečení a jdeme závodit "po staru". Tady jde hlavně o zábavu. Historická lyže se koná již 11.3. a všechny bych rád pozval na start nebo aspoň na čumendu na novoborské náměstí. Kdo má staré lyže, ať určitě dorazí...

7. V posledních týdnech se dost oteplilo a sníh z hor mizí. Myslíte, že se ještě situace zlepší, nebo už je nad letošní sezonou ámen?

Obleva naplno dorazila i do Lužických hor a hodně sněhu doslova odplavalo. Zůstaly jen zbytky, na kterých se už v podstatě nedá lyžovat. Takže pokud nenapadne, tak je s běžkováním pro letošek konec. Pořád ale věřím, že zima ještě nekončí a že ještě něco napadne. Bohužel předpověď není zatím úplně příznivá.

Vzpomínám si, to bylo přesně před deseti lety v březnu, kdy jsme za celou sezónu neuspořádali ani jeden závod na běžkách, zima v sezóně 2007-2008 byla hodně špatná na sníh. Proto jsme se rozhodli, že na jaře uspořádáme  aspoň závod v běhu - Polevský běh, tehdy úplně nový závod. Bylo teplo, nádherné počasí, všichni v tričkách a kraťasech. Během pěti dnů se počasí otočilo, napadl sníh a týden po běhu jsme uspořádali Polevské štafety na běžkách. Takže nikdy nevíme, kdy nás zima ještě překvapí...

8. Letošní zima ale byla ve srovnání s tou předchozí mimořádná. Promítlo se to nějak v návštěvnosti? Kolik sněhu vlastně leželo v lednu kolem tratí?

I když velká část sněhu už je pryč, letošní zima byla opravdu výjimečná. Na takovou zimu jsme skoro zapomněli. Na tratích bylo od půl do jednoho metru. Dokonce i naše skútry několikrát málem zapadly a např. na Polevském vrchu nad vlekem, v místě, které nazýváme "na ledovci" byly až metrové závěje. Proto jsme museli požádat vlekaře, aby nám rolbou okruh od Kapličky kolem vleku upravili rolbou a za pomocí radlice.

Lidí je určitě víc. Denně jsou to stovky lyžařů, o víkendech to mohlo jít k tisícovce, přesné počty ale nemáme, je to jen odhad. Když jsme s obcemi počítali, kolik je v Lužických horách upraveno tratí, došly jsme k číslu 110 km. Tolik kilometrů tratí ještě nikdy v Lužických horách upraveno nebylo. Běžkaři se na tratích od Luže a Cvikova až po Prysk a Prácheň rozprostřeli a takové tlačenice, jako v Bedřichově u nás nejsou. Na tratích jste pak potkali závodní a sportovní běžkaře, rodiny s dětmi i důchodce, co si v poklidném tempu vyrazili po obědě na běžky. A večer jezdí hodně běžkařů s čelovkami, tzv. lampičkáři. Dřív jste po setmění potkali leda srnky, dneska jsou to až desítky běžkařů se světlem na hlavě.

9. Existuje nějaký strop, kolik návštěvníků jste ještě schopni za zimu uspokojit? Dá se odhadnout, jaká byla největší návštěvnost během jediného dne a kdy to zhruba bylo?

Myslím, že poloha, kde jsou Lužické hory umístěné, je sama sobě určitým limitem. Nemáme kolem velká města typu Liberec nebo Jablonec, hory jsou na hranici s Německem, nestahují se sem tisíce lyžařů z celé ČR jako do Jizerek nebo Krkonoš. Takže takové davy u nás nenajdete a běžkaři se na tratě přirozeně rozprostřou. Vše je tady menší - města, méně sněhu a i méně ubytovacích kapacit a obecně méně turistů. Nejvíc lidí je, když je krásné počasí a také o víkendech, kdy se na Polevku konaly závody. Letos bylo několik víkendů, kdy bylo ideální počasí i sněhové podmínky.

10. Jak funguje spolupráce se zdejším CHKO? Pochopil jsem, že některé trasy vedou jeho územím. Zajišťujete nějak, aby běžkaři nesjížděli z tras jinam, neodhazovali odpadky?

Spolupráce s CHKO, Lesy ČR i dalšími subjekty funguje dobře. Před každou zimou se scházejí dohromady subjekty, které upravují tratě, obce, ochranáři, lesníci a turisté z KČT, abychom si řekli aktuální stav, kudy vedou tratě, zda bude probíhat těžba dřeva, kdy se konají závody, co je nového apod. Velká část tras je umístěna v CHKO Lužické hory. Zatím to funguje dobře, běžkaři jsou většinou ukáznění a pohybují se po upravených tratích. Ostatním se snažíme domluvit přímo v terénu. Horší jsou jezdci na čtyřkolkách, kteří nám ničí stopy a často ničí i lesní porost. To je pak k vzteku, když tratě upravujete, stojí to nemalé peníze a úsilí a někdo nám je doslova rozryje.

11. Jaký je plán do budoucna? Je ještě prostor běžkařské trasy dále rozšiřovat, zkvalitňovat?

Letos jsme dosáhli určitého stropu, až 110 km upravených tratí v Lužických horách je neuvěřitelné číslo. Ještě před 10 lety bychom si o takovém stavu mohli nechat jenom zdát. Nějak zásadně se tratě už rozšiřovat nebudou. Dalším krokem je tedy hlavně v rozvoji,  zkvalitňování zimní údržby, zmapování a rozšíření nabídky služeb nebo vybudování dalšího zázemí pro turisty. V tom jsou v Lužických horách ještě rezervy a je potřeba s tím do budoucna pracovat a zaměřit se na rozvoj služeb. Tento rok nás ve spolupráci s obcemi čeká nové značení na tratích v okolí Polevska, které se dále použije na značení všech zimních tratí v Lužických horách. Spolupráce s obcemi a konkrétně Svazkem obcí Novoborska funguje skvěle. Společně se snažíme se o propagaci regionu, rozvoj cestovního ruchu i rozšíření nabídky aktivního trávení volného času pro místní obyvatele i turisty.

12. Jak si vlastně stojíte v konkurenci oblíbené Jizerské magistrály? Je kde se tu najíst, kde přenocovat, jak tu strávit jinak volný čas?

Lužická magistrála a na ní navázané místní okruhy jsou určitou protiváhou k Jizerkám, ale nemyslím, že bychom si konkurovali. Nabídce a službám v Jizerských horách se Lužické hory nemůžou vyrovnat. A je to svým způsobem dobře. Lužické hory představují určitou alternativu. Pokud je dostatek sněhu, místní nemusí vážit cestu do Jizerek a stačí vyrazit téměř za humny do stopy. A dobré sněhové podmínky sem lákají turisty. Tomu odpovídají i služby, které mají určité rezervy a jak už jsem o tom mluvil, je potřeba se na rozvoj a zkvalitnění služeb zaměřit. To je ale úkol na místní a krajské samosprávy, aby vytvářeli dobré podmínky i rozvoji cestovního ruchu. Jsem však zastáncem udržitelného rozvoje s poukazem na místní podmínky a ochranu přírody.

Nabídka služeb je vázaná jak na zimní, tak i letní aktivity. Léto zase patří např. turistům, cyklistům i návštěvníkům vyhledávajícím sklářskou tradici. V tomto spojení vidím velký potenciál - ukázat sklářskou tradici spolu s přírodními krásami a nabídkou aktivního trávení volného času v Lužických horách.

13. Zajímavostí je, že část jedné běžkařské dráhy vede po zaniklé železniční trati 8c z České Lípy do Kamenického Šenova. Existují zde ještě nějaké drážní stavby, mostky a viadukty, které je možno obdivovat?

Cyklostezku Varhany upravuje obec Prysk a pan Reiter. Čekáme, že se přidá i přidá i město Česká Lípa. Je skvělé, že na cyklostezku v zimě vyrazí běžkaři a v létě cyklisté, bruslaři a turisti. Je to krásná trasa jak v letním, tak v zimním čase. Další obnovené drážní těleso takového rozsahu zde už není, ale co vím, plánuje se vybudování cyklostezky sv. Zdislavy z Nového Boru do Jablonného v Podještědí opět částečně po staré zaniklé železniční trase.

V Lužických horách např. v okolí Práchně a Polevska je spousta zajímavostí, zaniklých vyhlídek a hostinců, jejichž zbytky lze v terénu stále najít, jde např. o Obrázek (Bildstein), Vyhlídka u Práchně, Wachstein u Polevska, kde jsou zbytky hostince a pomník nebo vyhlídka nad lomem Klučky. A takhle by se dalo pokračovat dále... Je to krajina plná tajemství a kdo se do ní zavrtá, už ho nepustí... :)

 

Otázky kladl Tomáš Lánský (MF DNES a 5plus2) a odpovídal Honza Šmíd (Ski Polevsko).

Zkrácený rozhovor najdete na stránkách 5plus2.